O nákupech potravin online - Level 2

Jsou dny, kdy se veci dari...a pak jsou dny, jako dnesek.  Doma doslo jidlo. Ano, uz zase!...a tentokrat tak fatalne, ze v lednici zbyla jen poloprazdna plechovka jalapenos papricek, dve vajicka a dvoudecova lahvicka cerveneho vina...kombinace, ze ktere veceri pro triletaka ani pri nejlepsi vuli nevymyslite (sama bych si byvala pohodlne vystacila jenom s tim vinem...vecere sampionu!). Protoze ale v domacnosti dosla i velka spousta jinych veci, naklikala jsem velky nakup na iTesco a radovala se, jak mi tento dnes mezi 18-20hod doruci osvaleny chlapik az do bytu a ja se tak vyhnu logistice vlaceni tezkych tasek a jeste tezsiho ditete do bytu. Stihnu tim padem z dovezenych potravin pripravit rozumnou veceri, vcas ulozit J do postele a jeste (taktez z dovezeneho) zadelat konecne na nejake to vanocni cukrovi, cimz padem se zase jednou budu na chvili citit jako matka roku (pocit to velmi vzacny, dostavujici se zridkave). 

Velkym nakupem myslim nakup opravdu velky. Takovy ten, co obsahuje 5l praciho prostredku, 16 roli toaletniho papiru, 2 mleka, mouku, med, cukr, marmelady...a mraky dalsich bud tezkych, nebo alespon rozmernych polozek. Doneseni nakupu jsem ocekavala touzebne a s neochvejnou jistotou, ze transakce probehne bez vetsich problemu, protoze neni zdaleka prvni mnou provedenou. Znejistela me az sms zprava v  19:15 ve zneni "Dobry den,vas nakup je pripraveny k vyzvednuti. Tesco". S neblahym tusenim jsem rychle kontrolovala objednavku...a tuseni nelhalo, jako spravny polovicni idiot jsem nekde (nechapu kde!) udelala chybu a nakup sice objednala, ale k osobnimu vyzvednuti. Nasledoval kolotoc frenetickeho oblekani sebe i J a uprk do auta za ucelem vyzvednuti obriho nakupu, dovezeni tohoto k nam pred dum...kde se, dluzno dodat, uz mesic neda zastavit, protoze dochazi k vymene vodovodniho potrubi...a vtipna anabaze dopraveni nakupu do domu a nasledne v nekolika vlnach i nahoru do bytu. Myslim, ze kdyby celou situaci nekdo natocil a doplnil veselou hudbou, byla by to podivana k popukani. Celou dobu jsem si nadavala...v duchu hodne a o neco mele i hlasite. Domu jsme prijeli pozde, J dostal k veceri detske menu od McD, ktere jsme stihli ulovit cestou, zadelavat uz dneska rozhodne nic nebudu, protoze mam ruce od tasek vytahane az k podlaze...a prave odchazim poveceret to vino! Matku roku odkladam na neurcito!

J celou situaci shrnul slovy "mami, to nevadi zes to popletla, ja jsem s tebou jel moc rad a tuze se mi to libilo"...tak nevim.

Co ale vim urcite je, ze velci chlapi sice muzou byt u velkych nakupu dost uzitecni, nicmene i ti mali dokazou byt v situacich, kdy pomalu propadate zoufalstvi, dost prima. 

Some days are better than others

Vedete-li domácnost o jednom a půl člověku, můžete se sice tvářit jako hrdinný statečník…pravdou ale stejně zůstává, že některé dny jsou opravdu složité. A některé ne až tak moc :o)

Dnešek byl jedním z těch lepších a protože se už chýlí ke konci a tak se (ťuk ťuk ťuk) snad nedá již zakřiknout, můžu si o něm trochu ublognout.

Hned ráno jsem mohla s klidným svědomím vyhovět Jeníkově každodenní žádosti o to, abychom do školky jeli autem a ne metrem…do karet mu totiž hrálo probíhající blokové čištění a tudíž nutnost auto tak jako tak přeparkovat. Cesta proběhla tentokrát velice hladce – zřejmě díky Blance, která opravdu není tunel, ale pekelná díra, do které se ve špičce z mého směru absolutně nedá najet, aby se z ní následně nedalo dokonce ani nijak rozumně vyjet. Uvolnila mi ale ranní dopravu po povrchu a odpoledne ji mohu dokonce mimo špičku celkem pohodlně projet cestou zpět domů. Předání J do školky proběhlo hladce…dokonce se tam těšil…a tak se mi hned odcházelo do práce s lehčím srdcem :o) Svoji práci jsem dnes stihla…sice s jazykem na vestě a bez pauzy na oběd, ale stihla…takže se nemusím bát, že hned zítra ráno zahynu pod hromadou papírů, která se na mě v nestřeženém okamžiku sesune. Vyzvednutí ze školky proběhlo rovněž hladce a J dokonce neměl nudli jako štrudli (napsala bych naše rodinné rčení „nudli jako cikán šálu“ ale nenapíšu, abych náhodou nebyla nařčena z rasismu!), ani se nezmítal kašlem….obojí reálně hrozilo, protože jsem ho jako správná krkavčí matka (a hlavně breadwinner, kterému visí na krku půlroční uzávěrka) vrátila do školky hned první den, kdy se toho zdál po nemoci být alespoň trochu schopný.

Tomu říkám sukces!

Cestou domů mě J přemluvil (nedalo mu to moc práce, protože jsem měla taky hlad) na průjezd stanicí rychlého občerstvení…ano, už zase, volejte sociálku! :o)

Domů jsme tedy oba dorazili poměrně dobře naložení a obratem vyrazili do parku na kaštany, hřiště, házení kamenů do Rokytky a za dalšími, podobně sofistikovanými zábavami. Cestou domů už jen malý nákup (měli Roasted Seaweed…nevím, jestli se tolik štěstí najednou dá vůbec unést!)…a potom ještě „maminko musíme na kafíčko!“ Věřte nebo ne, opravdu je z naší dvojice J ten, který se dožaduje návštěvy oblíbené kavárny za rohem…a já se tedy nikdy příliš nebráním.  Geny totiž nevyčůráš a tak v sobě J holt nese nepopiratelný zárodek kavárenského povaleče (po kom to asi může mít! :o).

„Kafíčko“ znamená hrnek mléčné pěny pro J a dvojka moc dobrého červeného pro mě…uznejte, kdo by se tomu ubránil!

No a doma už jen koupání, večeře a pohádka před spaním...mellow :o) Já sice ještě zalehnout nemůžu...protože ty domácí resty za mě prostě nikdo nedožene…holt si k tomu žehlení ale pustím Hvězdné války, naliju ještě jednu sklenici červeného a otevřu ty grilované mořské řasy…a ono to půjde :o)

Dnešní post postrádá hluboké morální ponaučení i moje běžné životní bizarní příhody (kterých mám jinak dostatek…v poslední době zejména pracovních…bohužel se ale musím autocenzurovat, protože náhoda je blbec a někdo nás živit musí)…jen jsem chtěla vyslat zprávu/přání k Všehomírovi, že takhle bych se tedy klidně měla každý den! :o)

It's not shit on my forehead!

Slyšela jsem, že existují matky, které svým potomkům splní co jim na očích uvidí. Přestože takové chování považuji za cestu do horoucích pekel...protože malí teroristé se dobitých pozic vzdávají jen velice neochotně...dnes jsem sama sebe velice překvapila, když jsem se v jednu takovou agilní matku (doufám že jen dočasně) proměnila.

Na Jeníkovu žádost o "veuký čokoádový dout" ke svačině jsem totiž neodpověděla (jako obvykle, když po mě požaduje něco, co je buď úplně nesmyslné, nebo na co mi prostě už nezbývá ani kousek energie) něco o tom, jestli se náhodou nezbláznil...dokonce jsem ho ani nepožádala, ať si žádost schová pro tatínka :oD

Naopak jsem zajásala, jaký že je to báječný nápad a šla se podívat, jestli na takovou hurá akci máme doma všechny potřebné suroviny. Já...osoba, která peče dort maximálně jednou ročně (Jeníkovi k narozeninám...které měl zatím všehovšudy dvakrát!)...a jinak za vrchol domácího pečení považuje perník z krabice! Svoje výchovné i kulinářské principy jsem tak snadno zradila z jednoduchého důvodu - kvůli už dva dny trvajícímu nedobrovolnému domácímu vězení. 

Není to tak, že by mi Jeník zakázal vycházky, kvůli pozdnímu příchodu z večírku, nebo kvůli tomu, že (už zase!) dostal k večeři kaši...J se totiž zachoval daleko rafinovaněji a pořídil si rýmu, kašel a teplotu.   

Dnes odpoledne už mi začaly docházet nápady, jak Jeníka udržet v alespoň relativním klidu a zároveň ho...tedy v ideálním případě nás oba...i zabavit. Představa, že budu muset ještě jednou číst "o traktorovi", nebo (byť jen z vedlejší místnosti) uslyším znělku z Prasátko Pepa mi vháněla slzy do očí!  A tak jako se tonoucí chytá stébla, já se chytla nápadu na pečení dortu. Moc by mě zajímalo, jestli někde na světě žije někdo, kdo je podobně nepoučitelný jako já, nebo jestli jsem v tomhle ohledu unikát.

Nicméně nemohu tvrdit, že bychom se nezabavili....já například budu zabavená ještě minimálně na část dnešního večera. Jeník totiž pomáhal jako o život a tak máme čokoládu úplně všude. Ne, vy mě nechápete....myslím ÚPLNĚ VŠUDE! 

Nikdy...NIKDY se neotáčejte ani na vteřinu zády k míse čokoládového těsta, dítěti a mixéru!

Anyhow...always look on the bright side of life...celý byt voní po čokoládě, já voním po čokoládě, J voní po čokoládě a dokonce už jsem mu ji dostala z vlasů i uší!

Dort se překvapivě velice povedl...je to skoro takový domácí Sachr...a 50% naší domácnosti se ho odmítá byť jen dotknout. Ano, kontakt s hotovým dortem odmítá J...ne, nechápu jak jsem mohla opomenout, že J dorty nejí (žádné!) a nekonečně naivně jásat, že se rozhodl rozšířit svůj velice limitovaný jídelníček...a ano, TEĎ už vím, proč tak najednou o dort žádal.

Shodou okolností večer nakonec ještě došlo na jeden díl Prasátka Pepa...na díl, kde ta malá růžová zrůda DOSTALA OD MAMINKY KE SVAČINĚ ČOKOLÁDOVÝ DORT! To je ach jo...

Nikdy bychom neměli, bez bábovky neděli! :o)

Dny kdy jsem s Jeníkem mohla trávit nekonečné (místy opravdu NEKONEČNÉ!) množství času jsou už sečteny, proto jsme dnes vyrazili lovit bobříka společně kvalitně stráveného času (čti na nedělní výlet). Cílem cesty byla…s Jeníkovým laskavým svolením („Pojedeme na tlaktůlky, hulá!“) Farma Park Soběhrdy. Kdybych si pamatovala, kdo mi tohle místo doporučil, byla bych mu vřele poděkovala…myšleno opravdu a bez ironie! :o)

Těžko posoudit, který z nás byl z výletu nadšenější! Farma je na opravdu krásném místě a obecně je to podle mého názoru hodně povedený projekt. Pro městské děti téměř geniální…a já bych tam koneckonců vyrazila docela ráda i jako bezdětný městský dospělec a bavila se tam i tak královsky….nicméně přiznávám, že já asi nebudu tím správným mainstreamovým měřítkem (takže bezdětní ať raději berou moje doporučení s rezervou :o).

Odpoledne se nám tedy velmi vyvedlo - krmili a hladili jsme různé zvířectvo (škála má rozpětí od králíků po velbloudy), nechali se pokousat koněm (oba, protože - „co řveš, vždyť ten kůň přece nekouše“, uklidňovala jsem plačícího Jeníka…načež se mi to zvíře, při praktickém dokazování mého tvrzení, příšerně zakouslo do prstu…aneb matka nemá vždycky pravdu!), dlaně nám jazykem ošmirgloval jakýsi exotický typ obřího skotu, svezli jsme se místním „taxi“ (golfovým vozíkem),  zakoupili a na ohništi opekli špekáček (jeden, protože jsem naivně očekávala, že se se mnou Jeník rozdělí!), J neuvěřitelně dlouho řádil na trampolínách, dřevěných prolejzačkách a různých typech plastových traktorů...prostě idyla narušená pouze dvojím pláčem (když ho, jak už jsem zmínila, kousl kůň…a když se na něj zřítila věž z dřevěných kvádrů…protože „nestav to tak vysoký, fouká vítr a sfoukne ti to na kebuli“...“neboj maminko, já jsem slašně opatlný“…jenže tu a tam matka prostě pravdu má).

J celý program doprovázel tím, že téměř nepřetržitě svačil. Donutil mě zakoupit kdejaké občerstvení a zároveň zlikvidoval i naše vlastní svačinové zásoby, které jsem (ninja style!) do areálu propašovala já. Přesto si mě ale začal v autě cestou zpět hladově přeměřovat, proto jsem (sociální pracovnice a biomatky přestávají číst právě TEĎ) v sebezáchovném pudu projela nouzově drive through stanicí rychlého občerstvení. Domů jsme dojeli právě tak na koupání, při kterém J poměrně přesvědčivě tvrdil, že už nemá hlad a další večeři nechce…aby pak těsně před uložením (už velmi kožený a napůl spící) s pláčem a tónem týraného dítěte volal „kde je moje večeže?!“…takže ještě poměrně vydatně povečeřel. Kdybych se přestala ozývat a už jsme se neviděli, tak mě to dítě snědlo!

Ve skutečnosti ho trochu podezřívám, že si o víkendu dělá zásoby na dny všední - školkodocházkové. Ve školce totiž bere zlehka na milost pouze obědy, dopolední i odpolední svačiny ovšem bojkotuje. Minulý týden si mi pančitelka dokonce stěžovala, že po ní J hodil buchtu! Musím se se studem přiznat, že navození pohoršené, výchovně přísné tváře a reakce mě stálo značné úsilí :o)

Ve skutečnosti jsem totiž myslela na to, že mě vlastně docela těší, že se můj syn už v raném věku profiluje jako (podle doktora Vlacha) člen skupiny třetí, která se nevydrží v kavárně na mísu koblih dívat celé dopoledne, ba ani nevystačí s pouhou představou o tom, co by se stalo, kdyby začal koblihami přítomné bombardovat…no a dál už to znáte :o)

Prvni skolkovy den

Prvni skolkove-pracovni den za nami...rada bych rekla, ze zdarne...lhani mi ale nikdy moc neslo. Jenik se zpocatku tvaril statecne az natesene, coz mu vydrzelo presne do okamziku, kdy ztratilo nervy nekolik dalsich novacku. Nevim, jestli jsem kdy videla tolik intenzivne placicich deti pohromade...dokonce i obligatni veseni se na nohy odchazejiciho rodice probehlo. Priznavam, ze se mi jeste doted neprestaly trast ruce...nejsem Hrdy Budzes, ale uplne obycejna sralbotka! :)

Prestoze tomu ranni situace ani vzdalene nenasvedcovala, Jenik prvni den prezil...dokonce ani nevydrzel cely den plakat (ikdyz podle svedectvi pancitelek snahu mel!)..protoze je to ale chlapec zasadovy, dodrzel svoje tvrzeni, ze bude ve skolce "stuasne zlobit!". Nejenze za cely den demonsteativne nepozrel sousto, bojkotoval dokonce i tekutiny a jakoukoli aktivitu ve smeru samostateho oblekani/svlekani/obouvani...kdyz se ho pancitelky statecne pokousely k cemukoli z vyse zmineneho premluvit, nevahal se s nimi prat. Jenik...a co vic ani pancitelky!!!...prekvapive nevypadaji, ze by na nich prvni den zanechal dozivotni nenapravitelne nasledky...byla bych rada, kdybych to same mohla rict i o sobe! 

Pancitelky maji muj hluboky obdiv...radeji bych pracovala leta jako mluvci naseho soucasneho prasidenta, nez byla pouhy jeden den pancitelkou v materske skole! :-O

Hned zitra tento obdiv promenim do cokoladove bonboniery pro kazdou z nich...mimo jine i v nadeji, ze jim cukrem uklidnene nervy zabrani udusit moji nezvedenou ratolest polstarem. To mi pripomina, ze se cela tahle hruza bude zitra opakovat...ufff...takze zatim sbohem, je cas na Aperol!!!

Back to black

Je to tu...obdobi relativni volnosti konci a protoze je moje vysnene povolani (rentier a kavarensky povalec) zatim stale v nedohlednu, zacinam pocinaje zitrejsim ranem opet roztacet kola ekonomiky. Krome  utraceni (ve kterem bych mohla soutezit na celosvetove urovni, protoze je to jedna z mala veci, ve ktere jsem FAKT dobra! ) je nacase zacit zase take nejake penize vydelavat. Jenika tim padem ceka jeho vlastni...zatim maly...pad do systemu-prvni skolkovy den. Drzim nam obema palce...a prestoze si momentalne v kavarne (pri uklidnovani se druhym Aperolem) prehravam svoje snove "coby kdyby", vim ze to dame...v mem pripade idealne bez nervoveho zhrouceni (protoze nehlede na to, co jsem si kdy myslela, az ted zacinam mit vseho misty "plny brejle")...dame to, protoze nam stejne nic jineho nezbyva. ;) V nejblizsich dnech proto ke me budte prosim shovivavi a potkame-li se, zkuste prosim ohleduplne prehlednout muj tik v oku...budu vam za to velmi zauzlovana!

Odpocinek se precenuje!

Cervenec je plny cestovani...cestuji ja s Jenikem a cestuji take vsichni potencialni Jenikovi hlidaci. Prunik mnoziny A (kdy je Jenik k dispozici pro hlidani) a mnoziny B (kdy je k dispozici hlidac) ma proto velice malo prvku. Kdyz uz k tomuto zridkavemu jevu dojde...jako napriklad vcera vecer...mela bych se v ziskanem volnu venovat odpocinku. Jenze clovek mini a vecirky a potreba socializace meni! 😄 
Unava, ktera dnes tudiz kulminuje, na me nema prilis dobry vliv...rano jsem se napriklad vypravovala vyzvednout Jenika...uz jsem byla pripravena a az na sukni kompletne oblecena, kdyz mi zazvonil telefon a ja se v prubehu hovoru obula a odesla z bytu...ano, bez te sukne! Dorazila bych tak zrejme pomerne daleko, nebyt zedniku, kteri sousedum rekonstruuji koupelnu a mnoho dnu uz nepretrzite tabori na chodbe pred nasim bytem. Tito mili panove me na tento odevni nedostatek velmi promptne a "decentne" upozornili! 😉
Jsou to nastesti zednici lokalni, kteri mi v byte delali drobne upravy uz v dobe, kdy jsem se sem (jeste s uplnym miminkem) nastehovala...takze se touto epizodou nas vzajemny vztah posouva na temer rodinnou uroven...presto doufam, ze rekonstrukci uz brzy ukonci...rada bych je ted nejakou dobu nepotkavala.😆 
Odpoledne mame v planu navstevu Botanicke zahrady...snad do te doby posbiram zbytky energie...tam by se totiz moje oblibena hra pro stav nouze -"maminka je rozbita, musime ji opravit" (kdy ja lezim na koberci a pospavam a J na me operuje svou sadou plastoveho naradi) - hrala dost spatne. Dnes nam navic netece voda...zamerne nepisu tepla voda, netece totiz ZADNA voda!...rano jsem tedy aspon (uz v sukni) z poslednich sil privlekla 6 velkych nouzovych vod balenych. Nj, jenze to prece nemuze na moji dnesni (s)potrebu kafe zdaleka stacit?! 😱